ARONIE, TEMNOPLODEC ČERNOPLODÝ (Aronia melanocarpa)

Aronii se říká také černý jeřáb. Ale logicky se nejvíce ujal název ARONIE.
Roste keřovitě a bývá vysoká obvykle méně než 2 m, široká 1,5 m.
Je to moc pěkný, nenáročný a užitečný nepůvodní keř.

Univerzálně využitelné léčivé plody

• Jedlé černé plody oplývají velkým množstvím cenných látek, například jódu.
  Dětem prospívá ve vývoji štítné žlázy. Dospělým pomáhá také.

• Konzumace plodů zlepšuje krevní oběh.

• Působí blahodárně na fyzické i emoční zdraví.

• Jsou léčivé pro střeva, jako prevence rakoviny tlustého střeva a jiných problémů.

Na jejich chuť a vlastnosti je potřeba si zpočátku zvyknout, ale každý by je měl konzumovat v mnohem větší míře!

Zpracování

• Plody aronie (malvice, nikoliv bobule) v sobě mají až 60 % šťávy. Čerstvá je skvělá míchaná s jinými odšťavněnými druhy ovoce nebo zeleniny.

• Šťáva se dá s úspěchem také použít na přibarvování světlých vín, různých nápojů, šťáv z jiného ovoce a tedy celkově na výrobu zdravého potravinářského barviva.

• Z plodů jsou výborné kompoty, zavařenina, džem.

• Vyrábí se i čistě aroniová vína.

• Plody se dají syrové v chladu skladovat až 2 měsíce, nepodléhají snadno plísni, kvasinkám ani hnilobě.

• Můžete je také sušit a v zimě si je sypat do ranní kaše, vloček nebo do něčeho zapékat.

Uzrávají v první polovině září a u ptáků jsou též velmi populární, proto do zahrady sázejte raději více keřů najednou. Pokud o plody pravidelně přicházíte, je potřeba přes keř v době zrání hodit síť proti ptákům.

Při konzumaci za syrova je dobré je zapíjet, protože trochu svírají a drhnou v krku :-).
Proto se jim anglicky říká "chokeberry", neboli dávivá bobule.
Pravidelnému konzumentovi obvykle zachutnají, protože tělo cítí, že je chce.
Jen si musíte najít svůj ideální způsob konzumace.

Druhy aronií

Aronia melanocarpa je nejčastěji pěstovaný druh. Je v domovině nazývána "black chokeberry". Zvládá sušší i vlhčí půdy. Dorůstá 1 až 2 m a stává se postupně širší díky kořenovým výběžkům. Nikoliv však nadměrně do dálky, nebývá to na obtíž jako u rakytníku.
'Nero' je nejběžnější odrůda, protože v minulých desetiletích byla u nás většinou jedinou sehnatelnou aronií. Má větší bobule nežli základní druh. Já jsem několikrát vyséval semena z této odrůdy a potomci mají vždy pěkné velké chutné bobule. Takže neváhejte sít!

Aronia arbutifolia - Arónie planikolistá. Pochází též ze Severní Ameriky, plody má červenější. Je v domovině nazývána "red chokeberry". Roste převážně na vlhčích půdách, nezvládá sucho jako A. melanocarpa. Dorůstá 2 až 4 m do výšky a jen 1 až 2 m do šířky. Keř působí štíhleji. Listy jsou více chloupkaté na spodní straně.

Aronia prunifolia - Temnoplodec třešňolistý, na Slovensku je to Arónia čerešnolistá. Botaniky je pokládána za přírodního křížence obou předchozích druhů a někdo ji považuje za samostatný druh, někdo ne. Je v domovině nazývána "purple chokeberry".
Listy se jí barví rudě jako A. arbutifolia, ale jinak více připomíná A. melanocarpa. Listy jsou středně chloupkaté na spodní straně. Odnožuje kořenovými výmladky (zahuštuje se tím), tvoří keře vysoké 3 m a široké 2,5 m. Zvládá různé půdy, může růst jako podrostový keř pod vyššími stromy, kdy ale méně plodí.

Aronia mitschurinii - připomíná A. melanocarpa, ale má větší plody a jiné morfologické znaky než typické severoamerické aronie. Vyskytovala se jako základ šlechtění Evropských a Ruských druhů, proto název po Mičurinovi. Opět se vědci nemohou shodnout, zda je to samostatný druh nebo ne. Prý je jedním z rodičů některých či většiny velkoplodých kultivarů.

Poznámka: Raději zde tyto druhové názvy uvádím a vysvětluji, i když je v nich zmatek, protože u některých prodejců je můžete potkat. Mičurin, jakožto uznávaný šlechtitelský génius, dále křížil aronie s jeřábem ptačím (Sorbus aucuparia) a vzešlo z toho mnoho jedlých jeřabinovitách zajímavostí. To ale patří už do jiné kapitoly, jsou to spíše menší stromy...

Kultivary neboli odrůdy aronií

Existuje jich více, ale tyto se občas dají sehnat u nás, bohužel kvalitní info o odrůdách a jejich odlišnostech je skoro nedohledatelné, na e-shopech jsou obvykle slepené z popisů základního druhu. Ani já nebudu předstírat, že se v nich vyznám :-).

'Nero’ - nejznámější, odrůda byla vybrána na šlechtitelské stanici ve Velkých Losinách z původního materiálu V.I. Mičurina. Odrůdu Nero vyselektovala Sempra Praha a zaregistrovala v r. 1973.
'Viking' - kříženec prý A. prunifolia s A.mitschurinii, finská odrůda, více bujná
'Amit' - kříženec údajně Aronia mitschurini s jeřábem ptačím, sladké plody, výška 2 až 3 m
'Aron' - dánská odrůda, do 2 m, kříženec A. prunifolia
'Galicjanka' - výška kolem 2 m, větší bobule
‘Egerta’ - polská odrůda
‘Fertödi’ - maďarská odrůda
‘Kurkumäcki’ - finská odrůda
‘Autumn Magic’ - odrůda z Kanady, výška jen 1,5 m, kompaktnější vzrůst, sytě rudofialové podzimní zbarvení listů
'Brilliant' - ohnivě vybarvené podzimní listy, plody menší. Výška 2,5 m a šířka 1,5 m
‘McKenzie’ - výška kolem 2 m, odrůda původem z Ruska, chutná a sladší nežli Nero a Viking
‘Morton’ - odrůda z USA, zvaná též Iroquois Beauty, menší, vzdušnější habitus
‘Revontuli’ - kompaktní vzrůst do necelého metru
‘Oblazynska’ - výška kolem 2 m
'Hugin' - švédská odrůda, kolem 2 až 3 m, vysoká plodnost
'Rubina' - kříženec ruských a finských odrůd
'Professor Ed' - kompaktní odrůda, výška jen kolem 1 metr

Pěstování

Potřebují plné slunce pro plnou plodnost. Keř je odolný, škůdci ani chorobami netrpí.
Aronie je samosprašná, nenáročná a dobře plodí i ve špatné půdě a horších klimatických podmínkách.
A. melanocarpa zvládá jakékoliv půdy, A. arbutifolia nezvládá sucho a potřebuje půdy vlhčí!
V prvních letech rostou aronie celkem pomalu. Keř zůstává však dlouho v dobré kondici a spolehlivě plodí i více než dvacet či třicet let.
Zvládají dobře chlad a vyšší polohy, prý do -40 °C.
Aronie se nestříhají (s výjimkou při přesazování mladých rostlin), rostou a plodí skvěle bez zásahů.
Ačkoliv pochází se Severní Ameriky, je to jeden z nejvděčnějších keřů i pro české ekozahrady. Neměla by nikde chybět.

Roubované nedoporučuji
Dnes se často prodává roubovaná vysoko na kmínku na jeřáb ptačí. Nelíbí se mi to, připadá mi to nepřirozené, ošklivé a zbytečné. Jeřábová podnož odspodu obráží a odstraňování výhonů je zbytečná práce navíc. Nepotřebujeme z keře uměle vytvářet strom. Do ekozahrad se nám hodí spíše jedlé keře, protože přirozeně vyšších stromkových druhů ovocí máme do designu dostatečný výběr (mišpule, kdouloně, muchovníky, višně, tomely, broskvoně...).
Navíc se často, že aronie na nožičce najednou odumře, když něco přestane fungovat. Nebo podnož obráží dalšími výhony od kořenů, které musíme odstraňovat.

Mrtvá aronie roubovaná na jeřábu ptačím:

Problém s obrážením podnože - modrou šipkou je označena podnož pod aronií, zbylé kmeny okolo jsou výhony jsou výhony té podnože (jeřábu ptačího) od kořenů. Chce se aronie zbavit a růst si jen tak, bez povinností živit cizí korunu:

Vše vyřešíme tím, že budeme aronie pěstovat jak je příroda stvořila
= keřovitě, na vlastních kořenech.

Design s aroniemi

Aronia melanocarpa a A. prunifolia a jejich kultivary má podobný styl růstu jako například kdoulovec lahvicovitý (Chaenomeles speciosa) a tvoří spolu s dalšími menšími a středními keři (např. meruzalka plodová, černý neguš, rybízy, angrešty, zimolezy kamčatské, prinsépie čínská, višeň plstnatá, včetně šlechtěných malin a ostružin) zajímavé jedlé ploty a meze.
Zároveň mohou být aronie vysazené solitérně, s trvalkami nebo jako přední či střední patro jedlých lesů. Ideálně na plném slunci.
A. arbutifolia a její kultivary volte pouze pro vlhčí půdy (nevysychavé, případně hodně úrodné a s použitím mulče) - to je potřeba brát v úvahu.

Množení

Řízkování se hodí pro zachování vlastností kultivarů - vegetativní množení, částí těla (= klonování). Nejlépe fungují zelené řízky v létě.

Výsev semen bývá snadný, jen není zaručeno, že potomci budou podobní jako rodiče, může se to lišit. Ale plodí mi už mnoho let keře vyseté ze semen odrůdy 'Nero’ a jejich plody jsou snad ještě lepší a keře vitálnější.
Zde je zdokumentován ten výsev, před mnoha lety:

Semena zbavíme dužniny (přežijí mixér na menší otáčky, aby je to nepoškodilo, ale dužninu to roztrhalo) a přes zimu je stratifikujeme v lednici v písku. Nebo je rovnou po sklizni nebo na podzim vysejeme ven a příroda nám je stratifikuje.
Přemrznutí semen většině druhů dřevin nesvědčí (!), u aronií ale údajně pomáhá klíčení.
Mně ale vyklíčily i po jen běžné chladové stratifikaci, bez mrazu.
Semenáčky rostou docela vitálně.

Desítky nevyužitých semenáčů jsem měl několik let "zapomenuté" v jednom množárenském záhoně a i jako větší rostliny šly v období vegetačního klidu dobře vykopávat, rozdával jsem je přátelům. Aronie je ideální dárek pro každého, to je přeci jasné :-) - prodlouží jim to život, zachrání je to od rakoviny tlustého střeva (pokud tedy i trochu změní stravu), děti lépe porostou s dostatkem jódu a vitamínů z plodů... co víc si přát!
Důležité je zakrátit přesazovaným keřům nadzemní část na třetinu a méně, když jim vykopáním zničíme většinu kořenů - aby se zvládly ujmout - to platí všeobecně.

Zajímavost na závěr

Aronie se pěstují ve velkém na plantážích, kde se sbírají ručně nebo strojově.

V Německu na plantáž aronií pouštějí občas ovce, které vypásají trávu a pohnojí. Toto ale není možné v zahradě, kde by brzy sežraly i keře. Zde je velká převaha keřů, které jsou navíc v neolistěném stavu méně chutné, ovce tedy preferují trávu.