Ekozahradní blog
Inteligentnější výsadba rododendronů díky vnímání
Na konci tohoto článku najdete seznam kultivarů rododendronů a azalek, které vás rozhodně nezklamou!
Kdysi jsem na ně byl trochu alergický, protože bývalo a stále je typickým nešvarem, na nově založené zahradě s tůjemi a trávníkem, vykopat díru na plném slunci, nasypat do ní pytel rašeliny a vysadit tam rododendron. A pak o něj celý život nepřirozeně pečovat, protože rododendron potřebuje kyselou půdu (která přirozeně v zahradě uprostřed trávníku kyselá být nemá), a potřebuje dostatek vláhy, která uprostřed trávníku na plném slunci není. Takže umělá okyselující hnojiva a v létě zálivka, jinak bude seschlý a nažloutlý, pokud tam není dostatek vláhy. Až zemře ten, kdo o něj pečuje, zahyne i nesamostatný rododendron...
Větší smysl by dávalo vysadit si tam raději muchovník, mišpuli, dřín, nashi hrušeň, tomel nebo hlošinu okoličnatou, protože tyto druhy takové podmínky uvítají, včetně běžné chudší půdy a plného slunce. Nejsou náročné na vláhu a ještě k tomu dají zdravé chutné ovoce. A z mého hlediska vytvoří uprostřed trávníku (pokud to nejde jinak) estetičtější solitér.
Rododendron tam místo toho sedí jak takový malý, kulatý, umělohmotně vyhlížející bobek a zahrada působí jako totální "baumaxový šmoulov". Zvláště když se použije nevzrůstný kultivar, který bobkem v trávníku navždy zůstane. Jako když bychom si dali na krk barevnou kouli z vánočního stromečku a šli se chlubit svým vkusem do města. Může to být sama o sobě hezká ozdoba, ale nevhodné použití z ní dělá kýč. Tolik můj nekonfliktní a zcela přiměřený názor na trapné, totálně bezduché zahrady, který se nevylučuje s tím, že někomu se to přesně takhle líbí a je to naprosto vpořádku a já nemám sebemenší právo to kritizovat :-)). Jen se snažím o poctivý úvod, aby zbytek článku s tisícem přiložených fotek byl chápán ve správném kontextu. Další odstavce už budou velmi příjemné, oduševnělé a inspirativní.
Mám rád všechny rostliny. Takže i rododendrony a azalky! Hlavně, když jsou esteticky a přírodně umístěné, na správném místě, v polostínu, v kombinaci s většími stromy a v zeleni. Vzniká tím takové abstraktní umění, které se vymyká běžným zahradám i běžným parkům i běžným lesům.
Skoro pohádkovostí bych to nazval. Každoročně rituálně jezdím do Průhonického parku a průhonické Dendrologické zahrady, když v květnu kvetou. To je prostě paráda. Zvláště ty velké, staré, pod obrovskými duby, ve svazích a údolích. Park je protkaný i menšími cestami, kterými většina lidí nechodí... Rododendronům je dobře v humusovém opadu stromů, nevyžadují téměř žádnou péči. Pokud v tom nehledáme typickou českou přírodu (za tou se chodí jinam), tak to jakožto citlivý výbuch okrasného zahradničení působí velmi přirozeně. Dle mého názoru ideální spojení divokosti a zahradní okrasnosti, která má styl. Rododendrony se u nás volně šířit neumí, takže v těchto parkových podrostech ničemu nevadí.
A mám li být upřímný (a spoustu lidí naštvat), připadalo by mi mnohem přirozenější v krásném smíšeném českém lese (ideáně pralese) s velkými duby a buky a jedlemi potkávat v podsadbách rododendrony, azalky, muďouly a kanadské borůvky, nežli procházet polomrtvou smrkovou monokulturou a vyjít na řepkové pole... Protože to je stejně to poslední, co připomíná původní českou přírodu a je to bez pořádného života.
Pokud vás zajímají jen seznamy nejodolnějších a nejvonnějších kultivarů, tak teď přeskočte pár odstavců.... (Jestli čtete na mobilu, tak good luck! :-))
Fotografování používám jako trénink vnímání
Fotografování přírody, ale i cílené hlubší vnímání bez fotografování, mi rozhodně pomohlo stát se lepším návrhářem zahradních kompozic a zákoutí.
Jakožto vášnivý fotograf rád fotím. Došlo mi časem, že je to forma aktivní meditace. Proto oceňuji, když je co fotit. Například jako tyhle výbuchy květů pod obřími duby a jinými lesními stromy, to je prostě paráda! Ve finále mnohdy ani nefotím kvůli fotkám, ty jsou jen záminka a nevyhnutelný vedlejší produkt, který se mi občas hodí.
Hledání záběrů a krásných kompozic mi pomáhá hlouběji vnímat přírodu, rostliny, zůstat s tím déle, více to prožít a nasát. Být v přítomném okamžiku a "vzrušený lovem". Nejsem v tom sám, většina fotografů to tak má. Milují své foťáky a objektivy, jakožto portály do svého nitra. Je fajn si to dovolit.
Zapíná to cit pro kompozici, prostor, vzdálenosti, krásu. Zkuste to, lákali vás růst jakožto tvůrci ladných zahradních kompozic. Trénujte své oko i cítění. Způsobem, který vám zrovna dělá radost a pozvedá ducha.
Osobně preferuji poctivý digitální fotoaparát s výměnnými objektivy. Focení mobilem pro mne osobně není lákavé, protože mám hodně rád foťáky a hodně nemám rád mobily, ale telefon vám může také splnit tento účel, protože se snadno nosí a je po ruce (pokud ho máte rádi).
Ta božská vůně!
Když v květnu zajdete do druhé části Průhoparku, do té odlehlejší, tak hned na březích rybníka Labeška kvetou velké porosty starých azalek. Ta vůně je přímo návyková. Zvláště ty žluté a žlutooranžové (výpis kultivarů níže) voní velmi příjemně. Mrkněte na mapku parku. Najdete je, když jdete od České chaloupky k bodu č. 22, takže blízko od vstupu "Hájovna".
TAKŽE SÁZÍM RODODENDRONY A AZALKY?
Ano, i já, převážně jedlý ekozahradník, sázím rododendrony a azalky! Jen s tím rozdílem, oproti mainstreamu, že jimi vyplňuji a okrašluji polostinná místa pod lesnějšími stromy, kde by stejně nic moc jiného nerostlo. Místo toho, abych z jejich přirozených potřeb dělal pro sebe přítěž (nemám čas se o ně moc starat), využívám jejich přirozené dary a schopnosti. Máloco umí tak krásně kvést ve stínu. Těžko byste hledali pěkně kvetoucí a zároveň stálezelený keř, který vám udělá neprůhlednou bariéru pod vyššími stromy. Rododendrony jsou na to přímo stvořené. Pokud jim uděláte ty vhodné podmínky.
Nejezte je, jsou jako mnoho dalších okrasných dřevin jedovaté!
To může být i výhodou, protože je na větších pozemcích nežerou divoká zvířata, která někdy úplně zničí jiné keře a stromy. Léčivé ale jsou - nikoliv svými látkami, ale svou krásou a schopností udělat bariéru od rušného světa - klid zeleně a krása květu přeci také léčí.
POD OŘEŠÁKY, OŘECHOVCE A KAŠTANOVNÍKY
Občas to někoho překvapí, že mám na svých pozemcích ve stínu větrolamů nebo tvrdého (ořecho-kaštanového) sadu podsázené rododendrony. Obrázky od nás uvidíte v nějakém příštím článku nebo videu. Zatím jsou tedy malé, ne jako tady na fotkách z Průhonic, ale žiju zdravě a počkám si. Protože když tak rád sázím, proč nechávat ta místa holá a volná? Jiné využití pro ně stejně nemám a nesnažím se o napodobení původní české přírody. To bych tam nemohl mít ani ořešáky japonské, pekanové, černé, hikory, jedlé kaštanovníky, žlutorohy, muďouly, broskvoně atd. A místa tam i přes ty tisíce jiných dřevin zbývá stále dost.
Máte-li někdo omylem zahrádku menší než pár hektarů (necítíte se stísněně? :-)), rododendrony a azalky se třeba harmonicky vejdou i tam, pokud je pozvete jako výplňové polostinné druhy. Spíše než o jakékoliv místo, jde o to správné místo. Máte někde stín pod většími neovocnými stromy, který není příliš suchý? Též stín od budovy se dá využít pro hezké zákoutí. Vláha se dá zajistit svodem dešťovky ze stříšky altánku, kůlny, domu...
TRVALKY PRO KRÁSNÁ ZÁKOUTÍ
Tyto dřeviny nesázím solitérně, ale s podsadbami trvalek, které sázím do hnízd v mulči. Osvědčený je pérovník pštrosí, krásná kapradina s jedlými nerozvinutými listy (tzv. fiddleheads, jedlé po uvaření).
Samozřejmě přidáme půdokryvné kakosty, bohyšky, mařinka vonná je fajn. Do vlhčích míst vyzkoušejte takovou zvláštnost - kanadský dřín (půdokryvná trvalka s jedlými hořkými plody).
Z větších trvalek, sázených ve stínu opodál keřů, jsem si nejvíce oblíbil udatnu lesní a kokoříky (obojí má též jedlé mladé výhonky, ale jezte jen co spolehlivě poznáte a nastudujete).
Teprve propojení všech rostlinných pater vytváří tu romantiku a funkční stabilní pololesní ekosytém.
(Pokud vás trvalky zajímají, rád vás detailně seznámím s podsadbami stromů, hlavně těch ovocných, v zábavném online kurzu Trvalkové guildy.)
PRAKTICKÁ ČÁST
Chcete mít malý Průhonický park doma?
Nejlepší dobou pro výsadbu je jaro a podzim, ale jelikož jsou to květináčované rostliny, můžete kdykoliv. V horkém létě potřebují větší zálivku, než se pořádně ujmou. To může být i prvních několik let, pokud máte sušší pozemek.
Opad listí a jehličí z větších stromů vytváří půdu, která se jim líbí. Pro začátek vyhloubím jámu, hodím do ní nějaké kusy dřeva, špalky, naporcované tlustší kusy větví, hnijící palivové dřevo... cokoliv nezávadného. To v sobě drží vláhu a zároveň to dýchá. Přihodím aspoň trochu zkompostovanou štěpku, ideálně z jehličnanů nebo kompost z ořešákového listí, to promíchané se zeminou z jámy. Můžete dát kupovanou rašelinu nebo substrát pro kyselomilné dřeviny, pokud nic jiného nemáte. Po výsadbě dodám na povrch tlustou vrstvu štěpky a zaliji. Zalévám první roky v suchém létě, aby rododendrony a azalky zvládly na stanovišti dobře zakořenit.
Zde je detailní "Desatero pěstitelských podmínek".
Kultivarů (odrůd) azalek i rododendronů je desítky tisíc a nové přibývají. Vždyť i jen botanických druhů = nešlechtěných, ze světové přírody, je tisíc. K dostání v běžném prodeji u nás najdete asi stovky kultivarů. Proto si musíme ujasnit, z jakého důvodu je chceme, co od nich očekáváme.
Většina lidí řeší hlavně barvu květů. To je u mne paradoxně skoro až na posledním místě, i když jí řeším samozřejmě také.
Nejdůležitější je pro mne odolnost, mrazuvzdornost. Některá šlechtění se odehrávala v teplejších končinách a při extrémních zimách v chladnějších oblastech u nás některé kultivary nemusí přežít. Tam pak ztráci smysl je vůbec kupovat a sázet, pokud očekáváte větší vzrůst a dlouhověkost na stanovišti. Přesto se i takové běžně prodávají, protože to nikdo moc neřeší. Pro prodejce výhodnější (čím dřív to chcípne, tím dřív přiběhnete pro novou kytku...).
Další kriterium je vitalita a vzrůst. Mě se líbí ty co největší, protože malé bochánky pod velkými stromy nevyniknou. Chci tam za sto let mít propletené tlusté kmeny a větve, jako v brutálním šmoulím Mordoru a skákat po nich s pravnoučaty jako Tarzan :-). Ani nepotřebuji, aby byl habitus (tvar keře) kompaktní. To se dnes hodně cení, ale mně se líbí víc taková divočejší dramatická rozevlátost. Ale jak kde... každému místu a každé zahradě sedne něco jiného.
Pokud máte rádi ty "spotřební barevné bobky do trávníku" a rádi pravidelně nakupujete nové, mými názory se neřiďte :-).
Mezi nejodolnější a nejvzrůstnější kultivary rododendronů, které jsou vhodné i do českých klimatických podmínek, patří zejména ty, které jsou potomky původních druhů s vysokou mrazuvzdorností, jako je Rhododendron catawbiense. Následující kultivary jsou známé svou robustností, dobrou mrazuvzdorností (často až do -25 °C i více) a schopností dorůst do větší velikosti (běžně 1,5 až 2,5 metru i více). Určitě se mnohé vyskytuje na fotkách v tomto článku.
'Cunningham's White': Tohle je klasika. Starý, ale osvědčený a velmi odolný kultivar, historický skotský hybrid, známý již od 19. století díky své vysoké přizpůsobivosti a spolehlivé mrazuvzdornosti. Má bílé květy s fialovou skvrnou a dobře snáší i mírně zásaditější půdu než jiné rododendrony!
'Catawbiense Boursault': Jedná se o velmi oblíbený a osvědčený kultivar, který je vysoce mrazuvzdorný a vitální, dorůstá do výšky kolem 2 metrů. Má krásné, růžovofialové květy.
'Nova Zembla': Tento kultivar je ceněn pro svou extrémní odolnost vůči chladu a výrazné, sytě červené květy s tmavší skvrnou. Je to silně rostoucí rostlina, která dosahuje výšky okolo 1,5–2 metrů. Velmi výrazný!
'Roseum Elegans': Vitální hybrid s růžově levandulovými květy, který je velmi spolehlivý a odolný v různých klimatických podmínkách. Může dorůst 1,8 metru i výše.
Rhododendron maximum: jen pro zajímavost, pro tvůrce rododendronových pralesů - je to původní druh známý také jako "Rosebay Rhododendron" a je považován za jeden z největších a nejodolnějších rododendronů. V přírodě může dorůst 3 až 7 metrů. Jeho kultivary jsou velmi robustní a mrazuvzdorné. Bohužel se nedá tento čistý druh ani jeho kultivary u nás běžně zakoupit. (Pro opravdové nadšence je cestou naučit se rododendrony řízkovat a vysévat...)
Ve Výzkumném ústavu Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví v Průhonicích probíhá dlouhodobé šlechtění s cílem získat odrůdy maximálně přizpůsobené středoevropskému klimatu. Vtipně tuto kolekci pojmenovávají podle hradů. Mezi novější české odrůdy, které se vyznačují dobrou odolností, patří například 'Děvín', 'Vranov' nebo 'Stožec'. Tyto odrůdy jsou často kompaktnější, vhodné do menších zákoutí, ale velmi spolehlivé z hlediska mrazuvzdornosti. Oblíbil jsem si kultivar ‘Bezděz’, a mám ho vysazený s výhledem na Bezděz. Patří k těm, které kvetou ještě podruhé začátkem podzimu.
Přídomek "PowerPlant" (v překladu "elektrárna" nebo "výkonná rostlina") se vztahuje na řadu specificky vyšlechtěných kultivarů rododendronů od německé šlechtitelské stanice Hachmann, které vynikají nadprůměrnými vlastnostmi. Příkladem je rododendron PowerPlant 'Maximus', se sytě červenými květy.
Enormní násada květů: Tyto rostliny jsou šlechtěny tak, aby tvořily obzvláště velké množství poupat, což zajišťuje mimořádně bohaté a efektní kvetení.
Vysoká odolnost a vitalita: Kultivary z této řady jsou robustní, silně rostoucí a velmi odolné vůči chorobám i mrazu, což jim údajně dodává "sílu" prosperovat i v méně ideálních podmínkách.
Kompaktní a pravidelný růst: Udržují si pěkný, hustý tvar bez nutnosti stříhání, což je znakem "výkonného" růstového habitu.
Uvedl jsem zde jen příklady pro nasměrování. Když vás rododendrony zaujmou a máte místo, určitě si sami najdete spoustu dalších vhodných pro vaše účely.
Jsem hodně čichově zaměřený zahradník. Rododendrony spíš nijak nevoní, ale azalky mohou vonět krásně. Ne všechny. Proto hledám kultivary azalek, které jsou odolné, bujné, vzrůstné a zároveň hezky voní. V Dendrologické zahradě mají u většiny exemplářů dřevin cedulky se jménem, takže si můžete vybrat své favority celkem snadno. Nejlépe v době květu :-).
Mezi azalkami, které kombinují bujný vzrůst, vysokou odolnost vůči mrazu a nádhernou, intenzivní vůni, vynikají především opadavé kultivary. Tyto "typické" azalky, často označované jako opadavé azalky nebo Rhododendron luteum (azalka pontická) a jejich hybridy (např. ze série "Northern Lights"), jsou pro české zahrady ideální. Například:
Tento původní druh je základem mnoha vonných hybridů a sám o sobě je vynikající volbou.
Vůně: Extrémně silná, sladká, medová vůně, která se nese zahradou, zejména za teplého počasí.
Odolnost: Velmi dobrá, snáší teploty hluboko pod bod mrazu (až do -30 °C).
Vzrůst: Bujný, tvoří vzpřímený, hustý keř, který může dorůst výšky 2–3 metrů a šířky až 3–4 metry.
Květy: Zářivě žluté, trychtýřovité květy s tmavší skvrnou, objevují se v květnu až červnu před olistěním nebo současně s ním.
Tyto odrůdy byly vyšlechtěny speciálně pro extrémní mrazuvzdornost v chladných oblastech USA. Jsou velmi odolné (až do zóny mrazuvzdornosti 4, tedy cca -34 °C) a často vonné. Kromě samotné ‘Northern lights’ jsou vhodné i tyto příbuzné kultivary:
'Rosy Lights': Má silnou vůni a sytě růžové květy. Je velmi odolná.
'Fragrant Star': Známá pro svou výjimečně silnou, sladkou vůni bílých květů a vysokou mrazuvzdornost.
'Northern Hi-Lights': Nabízí bílé květy se žlutou skvrnou a dobrou vůni.
'Daviesii': Starý (Ghent) hybrid ceněný pro svou sladkou vůni krémově bílých květů s kontrastním žlutým tečkováním. Dorůstá střední výšky (cca 1,2–1,5 metru), ale je velmi spolehlivý a odolný.
'Irene Koster': Později kvetoucí kultivar s bledě růžovými květy se zlatým lemem a příjemnou vůní.
Tyto opadavé azalky jsou skvělou volbou, protože kromě vůně a odolnosti nabízejí na podzim i nádherné zbarvení listů do odstínů oranžové, žluté a červené.
pozvánka
Snažím se postupně do hloubky představit všechny zajímavé dřeviny vhodné do ekozahrad. Nové lekce stále přibývají. Je-li to aktuální, lekce kromě videa fotek a textů obsahuje i velký seznam odrůd a kultivarů s podrobnými popisy, abyste si mohli vybrat ty nejlepší pro vaší zahradu. Kurz pro nadšence do keřů, stromů a do sázení úžasných zahrad.
Možnost zakoupení zde.